Cvičení je jako manželství - nemůžeš podvádět a čekat, že to přinese výsledky

Ohlédnutí

29. dubna 2015 v 17:25 | Zu |  Deník
Jak už článek napovídá, chci se trochu ohlédnout zpátky...

Vždycky jsem bývala tlustá holka. Nepatřím tedy mezi ty, kteří v jednom období přibrali a pak bojovali o svou krásnou postavu, aby ji získali zpět.
Můžu říct, že nevím, co to je mít krásnou postavu. Pouze jsem vždycky koukala na ostatní holky a tiše záviděla.
Na základce jsem si prošla peklem, protože jsem se lišila svou nohou + tloušťkou a opravdu nerada na tu dobu vzpomínám. Šikaně se prostě těžko brání a denně poslouchat urážky a posměšky-to prostě člověku vleze časem do hlavy. Laxní přístup učitelek ničemu nenapomáhal.
Pamatuju si dobu, jak mě jistá partička ,,borců" strčila pod auto. K jejich smůle pud sebezáchovy zafungoval úžasně a já se stihla zvednout a utéct ze silnice, než ta bílá dodávka dorazila na mě. Nicméně tento zážitek nezapomenu nikdy a od té doby nesnáším lidi stojící mi za zády, když čekám na přechodu, případně stojím u silnice.
Mými nejlepšími přáteli byla vždy zvířata-posměch neznají a nikdy člověka nesoudí podle vzhledu, ale berou ho, jakým je.
Lidských přátel jsem měla jako šafránu a zpětně musím říct, že v srdci jsem měla díru jako blázen, ačkoliv jsem si to tenkrát odmítala připustit.
Po přestěhování jsem si našla nejlepší kamarádku, která mi ty stíny minulosti vytloukala z hlavy, ačkoliv jsem si na nové základní škole procházela tím stejným peklem, jen asi ostřejším z důvodu, že jsem šla do puberty a všímala si víc ostatních.
Faktem je, že moje minulost na mně zanechala následky dodnes-neznám méně důvěřivého člověka, než jsem já :)
Díky tomu neumím přijímat ani pochvaly-neustále hledám, jaká lumpárna se za těmi sladkými řečičkami skrývá.
Se svou postavou jsem nebyla spokojená nikdy, to je jasné. Hladovky střídalo brutální přežírání...
Přechod na střední byl pozitivní změnou-moje noha nikoho nezajímala a pokud ano, nevím o tom. Zmizel výsměch a to byl přímo balzám na duši.
A já také začala doma cvičit. Líbilo se mi, že zvednu stále vyšší váhu, trochu jsem si tím kompenzovala pocit méněcennosti.
Mezi cvičením jsem měla ovšem půl roku pauzu, kdy jsem se intenzivně věnovala dvěma kobylám. Smutným faktem je, že půlrok mé dřiny s nimi šel do háje poté, co je ze dne na den odvezli do Vyškova. To bylo v roce 2010.
Pak jsem tuto událost dost dlouho rozdýchávala a neměla náladu na nic, můj život ztratil smysl a nad vodou mě drželi milovaní psi.
Přechod na VŠ do Prahy byl děs-nesnesla jsem to město a po roce jsem zdrhla do Hradce Králové.
A tady začíná ta lepší část všeho (paradoxně jsem se vrátila tam, kde mě málem zabili :D )
Tady teď bydlím na privátě a konečně žiju.
Můj stesk po koních mi kompenzuje právě fitko, kde stále stoupá moje drahá, léta neexistující kondice. Dokonce se mi lehce spravuje noha, funguje líp, než dřív a já jsem zvědavá, co přinese čas.
Našla jsem si tu skvělé přátele, za něž jsem osudu neskutečně vděčná.
A tady bude i jistý kámen úrazu - s tím, jak se mi dala pomalu do pořádku psychika, cítím se jinak. Silnější po vnitřní stránce. Máloco mě rozhodí. Málokdo mě vyloženě (promiňte ten výraz :D ) nasere.
A kdo cvičí, ví, že psychika má vliv na výkon i životní pohodu :)
A tím bych zakončila bonzování na sebe, ale nějak to prostě chtělo ven :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Christina°_° Christina°_° | Web | 29. dubna 2015 v 17:42 | Reagovat

Zajímavý článek:) Hlavně se nepouštěj a nevzdávej toho cvičení!:) Jsem ráda, že jsi ráda a přeju ti hodně štěstí!:)

2 SergiooF SergiooF | E-mail | 16. ledna 2017 v 19:09 | Reagovat

I found this page on 16th place in google's search results. You need some search engine optimization. Many webmasters think that seo is dead in 2017, but it is not true. There is sneaky method to reach google's top 5 that not many people know. Just search for:  pandatsor's tools

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama