Cvičení je jako manželství - nemůžeš podvádět a čekat, že to přinese výsledky

Brutální interval

9. června 2015 v 19:31 | Zu |  Mé tréninky
No, tak dnes jsem málem fakt zhebla :D Jela jsem tento interval, klasicky 5 kol, trvání jednoho intervalu 45s, 10 minut pauza. Po včerejším tréninku nohou-chuťovka :-)


Výkopy + údery rukama
angličáky
kliky
šikmé zkracovačky
plank pozice
 

Jídlo a psychika

20. května 2015 v 16:11 | Zu |  Deník

Přišla jsem utahaná z fitka, vyřízenější, než jindy, protože v noci jsem spala tak 3 hodiny (prostě ne a ne usnout) :) .

A rozhodla jsem se pro tento článek.
Jak už bylo zmíněno v jiném článku, nechala jsem si sestavit jídelák na míru a můžu říct jedno-bylo to nejlepší rozhodnutí, co jsem učinila a absolutně toho nelituji.
Díky tomu jsem se naučila, co a jak můžu jíst. Pryč jsou ty dny, kdy jsem se něčeho nasnídala, nasvačila a pak se totálně nervovala, co si ještě můžu udělat, aby to nebylo moc, aby to mělo správný poměr živin... Přestala jsem šílet z toho, že bych neměla už večeřet, protože jsem toho přes den zbagrovala hodně. Pryč je strach, že z jídla přiberu. Pryč jsou výčitky, když si udělám večeři v 10 večer :D (jste v šoku, že z toho nepřibírám? já taky, ale vysvětlím proč :) )
To nejdůležitější je, aby člověku v jídle seděly makroživiny. Pak je jedno, kdy jí, ale musí přijmout dostatek, ale v případě redukce váhy rozhodně ne nedostatek, ani přebytek.
Podle jídeláku jedu víceméně furt, jen už to ani nevážím a házím to tam odhadem.
Pamatuji si na varianty jednotlivých jídel a tím se řídím.
Občas zaprasím, hlavně doma, kdy doslova s prominutím sežeru, na co přijdu. Bez negativní odezvy těla.
Ale vždy se zase navrátím k jídeláku.
Včera jsem přitáhla domů v 10 večer a šla si udělat rýži s vejcem :D (na tom poslední dobou ujíždím, ačkoliv se to zdá asi nepoživatelné, můžu se toho užrat:) )
A ráno v pohodě, žádné nafouklé břicho, nic... (Kdyby někdo chtěl rýpat,že kvůli tomu jsem určitě nemohla pát, tak oponuji-problémy se spaním mám od dětství. )

Ve fitku stále zvedám pomalu vyšší váhy, tělo na to reaguje tvarováním.
To mě přivádí k tomuhle-nebojte se, že zvedáním vah se z vás stanou kulturisti (toto platí zejména pro dámy!).
Rozhodně ne.
Před rokem jsem jen běhala jak šílenec a skoro nejedla. Výsledkem bylo pár cm dole, ale tělo fakt odporně rozkydlé-bože, už nikdy víc!

Ještě k tomu jídeláku-musím říct, že mi to najetí na něj opravdu pomohlo srovnat psychiku. Minulost nikdo nevymaže, ale už to dokážu krásně korigovat a přemýšlet.
Takže za mě-u ověřeného člověk, který jídeláky sestavuje, se toho nebojte. Jen bacha na šarlatány :-)

3 týdny

11. května 2015 v 16:22 | Zu |  Fotky
Tak jo, 3 týdny odstup fotek.
Ještě je na čem máknout :)

 


Interval

2. května 2015 v 21:45 | Zu |  Mé tréninky
Když člověk potřebuje motivaci, dopoučuji film G.I.Jane. Je úžasný :)
Na základě toho jsem se rozhodla vyplodit nový ténink pro moji maličkost a obávám se, že to bude fakt hukot.
Nápad je takovýto:

45s Běh
10s pauza
45s angličáky
10s pauza
45s pavouk
10s pauza
45s kopání + údery pěstmi
10s pauza
45s plank

To celé 5 kol (22:50min)

Jsem na sebe zvědavá, v týdnu to chci vyzkoušet. Jak vidno, mohlo by to být vhodné na venkovní workout

Ohlédnutí

29. dubna 2015 v 17:25 | Zu |  Deník
Jak už článek napovídá, chci se trochu ohlédnout zpátky...

Vždycky jsem bývala tlustá holka. Nepatřím tedy mezi ty, kteří v jednom období přibrali a pak bojovali o svou krásnou postavu, aby ji získali zpět.
Můžu říct, že nevím, co to je mít krásnou postavu. Pouze jsem vždycky koukala na ostatní holky a tiše záviděla.
Na základce jsem si prošla peklem, protože jsem se lišila svou nohou + tloušťkou a opravdu nerada na tu dobu vzpomínám. Šikaně se prostě těžko brání a denně poslouchat urážky a posměšky-to prostě člověku vleze časem do hlavy. Laxní přístup učitelek ničemu nenapomáhal.
Pamatuju si dobu, jak mě jistá partička ,,borců" strčila pod auto. K jejich smůle pud sebezáchovy zafungoval úžasně a já se stihla zvednout a utéct ze silnice, než ta bílá dodávka dorazila na mě. Nicméně tento zážitek nezapomenu nikdy a od té doby nesnáším lidi stojící mi za zády, když čekám na přechodu, případně stojím u silnice.
Mými nejlepšími přáteli byla vždy zvířata-posměch neznají a nikdy člověka nesoudí podle vzhledu, ale berou ho, jakým je.
Lidských přátel jsem měla jako šafránu a zpětně musím říct, že v srdci jsem měla díru jako blázen, ačkoliv jsem si to tenkrát odmítala připustit.
Po přestěhování jsem si našla nejlepší kamarádku, která mi ty stíny minulosti vytloukala z hlavy, ačkoliv jsem si na nové základní škole procházela tím stejným peklem, jen asi ostřejším z důvodu, že jsem šla do puberty a všímala si víc ostatních.
Faktem je, že moje minulost na mně zanechala následky dodnes-neznám méně důvěřivého člověka, než jsem já :)
Díky tomu neumím přijímat ani pochvaly-neustále hledám, jaká lumpárna se za těmi sladkými řečičkami skrývá.
Se svou postavou jsem nebyla spokojená nikdy, to je jasné. Hladovky střídalo brutální přežírání...
Přechod na střední byl pozitivní změnou-moje noha nikoho nezajímala a pokud ano, nevím o tom. Zmizel výsměch a to byl přímo balzám na duši.
A já také začala doma cvičit. Líbilo se mi, že zvednu stále vyšší váhu, trochu jsem si tím kompenzovala pocit méněcennosti.
Mezi cvičením jsem měla ovšem půl roku pauzu, kdy jsem se intenzivně věnovala dvěma kobylám. Smutným faktem je, že půlrok mé dřiny s nimi šel do háje poté, co je ze dne na den odvezli do Vyškova. To bylo v roce 2010.
Pak jsem tuto událost dost dlouho rozdýchávala a neměla náladu na nic, můj život ztratil smysl a nad vodou mě drželi milovaní psi.
Přechod na VŠ do Prahy byl děs-nesnesla jsem to město a po roce jsem zdrhla do Hradce Králové.
A tady začíná ta lepší část všeho (paradoxně jsem se vrátila tam, kde mě málem zabili :D )
Tady teď bydlím na privátě a konečně žiju.
Můj stesk po koních mi kompenzuje právě fitko, kde stále stoupá moje drahá, léta neexistující kondice. Dokonce se mi lehce spravuje noha, funguje líp, než dřív a já jsem zvědavá, co přinese čas.
Našla jsem si tu skvělé přátele, za něž jsem osudu neskutečně vděčná.
A tady bude i jistý kámen úrazu - s tím, jak se mi dala pomalu do pořádku psychika, cítím se jinak. Silnější po vnitřní stránce. Máloco mě rozhodí. Málokdo mě vyloženě (promiňte ten výraz :D ) nasere.
A kdo cvičí, ví, že psychika má vliv na výkon i životní pohodu :)
A tím bych zakončila bonzování na sebe, ale nějak to prostě chtělo ven :)

Leg day

27. dubna 2015 v 18:28 | Zu |  Mé tréninky
Dnes dopoledne jsem zase měla leg day :)
S potěšením sleduji, jak mi stoupá nejen kondice, ale i síla.
Stále nesnáším předkopávání, kterým nohy zahřívám (po 3-5 minutách chůze na páse).
Na hacken dřepu jsem poprvé přidala zátěž, 10 kilo na každou stranu, pro moje hnáty pro začátek slušné.
Co se týče legpressu, začínala jsem na 25 kilech, teď jedu 35, ale příští týden to ještě zvednu, uvidím, jestli na 45, nebo rovnou 50kg.
Kdo už nějaký čas cvičí, ví, že nohy jsou nejsilněší části těla člověka, já zvedám absolutní minimum, mohla bych jít výš, ale maximum jsem zatím nezkoušela.
Na horizontálním legpressu, jedu, tuším, 47 kilo. Dělám ho na závěr, když už mi nohy umírají.
Nohy cvičím maximálně 2x týdně, ale spíš jen jednou, stejně jako jiné partie.


Prostor pro Vás

24. dubna 2015 v 11:21 | Zu |  Deník
Tak jsem i já podlehla a zařídila si ASK.
Můžete tam psát své náměty, dotazy, kritiku, prostě co vás napadne. Odpovídat samozřejmě budu pouze na vše, co bude mít jistou úroveň a slušnost :) Na příliš intimní dotazy odpovídat nebudu, všemu ostatnímu ve slušné formě jsem nakloněna :)

FITNESSZU - prostor pro Vás


Nový jídelák a pocity z něj

23. dubna 2015 v 19:16 | Zu |  Deník
Tyto kecy asi můžu zkrátit-super :)
Investice nelituji.
Na každý den mám několik variant jídel s přesnou gramáží a tento systém mi zcela vyhovuje. Prostě si vyberu, co budu připravovat a druhý den to mám. Navíc jsou to jednoduché kombinace a jediný, za co utratím víc, než kdy dřív (protože jsem to nejedla :D ) je maso.
Ještě teď mám v živé paměti, jak jsem si říkávala: ,,Áááá, dneska jsem měla tohle a tohle-asi bych měla doplnit tohle, ale nemá to zase příliš tohohle, když jsem měla tamto....?
Na plnou pusu říkám, že to byl voser.
Nynější systém je pro mě fakt super změna, protože už se nestresuju tím, co jíst.
A to je pro mě osobně prostě k nezaplacení :)

Akorát teď lehce panikařím, protože mi v pondělí vyprší permice do fitka a peníze na novou v nedohlednu :D

Jídelák na míru

20. dubna 2015 v 21:39 | Zu |  Deník
Ano ano,
vážení :)
Udělala jsem to! Odtrhla jsem si pro mě osobně značnou částku peněz a nechala si sestavit jídelák na míru, ale hezky po popořadě.
Prostě jsem usoudila, že sama jsem příliš líná nad jídlem přemýšlet a nikdy mě nebude bavit přepočítávat všechno na gramy, aby mi seděly sacharidy, tuky, bílkoviny, vláknina...
A prostě jsem šla do toho.
Nutností bylo vyšetření na IN BODY.
To naštěstí dělají u nás ve fitku. Měří to Vojta Koritenský, který pro to má potřebný zkoušky a certifikát. Na férovku mi řekl, že mám metabolismus zpomalený jako prase a to, co potřebuju, nejsou diety, ale naopak se rozjíst, aby se to tělo rozběhlo. Asi je jasné, že rozjedením myslel kvalitní potraviny, ne chipsy, hambáče a podobně :D
Svaly mám na horní polovině těla nad limitem, takže pohoda. Nohy jsou horší, hlavně ta jedna, mám tam víc, jak o kilo méně svalů, než na druhé :D
A tuky jsou podle in body na nohách v normě, vršek hooodně nad limitem.
Takže cvičení mám pořešené a s jídlem se začíná. Bude to sranda.
Naštěstí se maminka smilovala a pořídila mi keramickou pánev-boží vynález! Poprvé jsem ,,smažila" maso bez použití jakéhokoliv oleje, či jiných srajd :D
Ještě jsem zvědavá, jak to bude chutnat, ale tohle jídlo je na zítra.
Jináč asi končím s kuřecími stehny, protože okrajování toho bílého svinstva je fakt brutus :D

Nohy

15. dubna 2015 v 17:08 | Zu |  Fotky
Pamatuju si časy, kdy jsem si říkala, že nohy cvičit nepotřebuju. Že mám jednu v háji a nemá cenu ten rozdíl ještě podtrhovat cvičením.
Ano, byla jsem idiot :)
Nohy je potřeba cvičit. Možností je fůra a nechat je pozadu je hřích. Musím přiznat, že jsem se dost zhlédla ve vymakaných nohách fitnessek a to bude můj cíl. Prostě ty hnáty zatracený vyformuju stůj, co stůj.
Aktuálně jsem na tom tak, že: budiž. Náznak svalu na stehnu by byl, takže makat, makat, makat! Sval na lýtku nekomentuji, ten tam opravdu mám pořádný, neboť moje levačka prostě přebírá funkci pravačky minimálně z 50ti %.
Práce přede mnou je fůra.
Jo a musím říct, že zeštihlující zrcadlo je v něčem fakt na pytel, na druhou stranu ovšem i dost motivační :) ( Foto je právě z z něj) a ty vyděšenější upozorňuji, že v těchto kraťasech mezi lidi nechodím, mám je kvůli fotu :P )


Kam dál